Jak prokážu emise CO2 na tunu hliníku?

Co konkrétně musíte dělat

Co se od vás očekává

Emise CO₂ na tunu hliníku je údaj, který se objevuje na více místech, každé s vlastním rámcem a vlastním důkazním břemenem. Pro digitální produktový pas a pro CBAM platí různá pravidla, různé formuláře a v tuto chvíli také ještě žádná definitivní metodika pro samotný pas. To dělá toto téma matoucím, ale povinnosti se dají rozebrat.

Výpočet podle stanoveného postupu

Pro digitální produktový pas platí, že měření a výpočty nesmí být volně voleny: článek 39 nařízení ESPR (Nařízení (EU) 2024/1781) stanoví, že testování, měření a výpočty se provádějí podle metod stanovených pro danou součást produktu. Pro hliník nebyla metoda pro CO₂ na tunu dosud zveřejněna. Z praktického hlediska to pro podnik s 10 až 100 zaměstnanci znamená, že vlastní metodika výpočtu — jakkoli pečlivě vypracovaná — bude později nahrazena, jakmile bude dostupna oficiální metoda. Pokud už pracuje s účetnictvím skleníkových plynů, například pro zákazníka nebo pro CBAM, je vhodné si tyto údaje a podkladové zdrojové údaje uchovat odděleně, aby pozdější převod na oficiální metodu neznamenal, že vše musí být znovu shromážděno. Více o stavu této metody se nachází na stránce metodě, kterou se měří hodnoty pro pas.

Prokázání původu údaje

Údaj o CO₂ na tunu je užitečný pouze v případě, že je jasné, odkud pochází: z jaké továrny, kterého procesu, jaké energetické struktury. Pro podnik, který kupuje a zpracovává hliník, to znamená, že původ údaje — nejen samotný údaj — musí být zaznamenán. U hliníku se emise na tunu velmi liší mezi primárním hliníkem (elektrolýza) a recyklovaným hliníkem (přetavování) a tyto dva nesmí být sloučeny do jednoho průměru bez jasnosti, jak je tento průměr vytvořen. Týká se to také otázky, kolik recyklovaného materiálu je v partii; tyto dva údaje — CO₂ na tunu a podíl recyklovaného hliníku — k sobě patří a jsou často kladeny v jednom dechu. Viz také jak se prokazuje podíl recyklovaného hliníku.

CBAM jako samostatný, již existující proces

Nezávisle na digitálním produktovém pasu již CBAM existuje: Nařízení (EU) 2023/956 zavazuje oznamovatele při dovozu hliníku z mimo EU hlásit zabudované emise skleníkových plynů. Pro podnik, který hliník importuje, se jedná tedy nikoli o budoucí povinnost, ale o povinnost stávající. Údaje, které jsou pro CBAM připravovány — na tunu, na kategorii produktu, na instalaci původu — nejsou automaticky stejné údaje, které se později objeví v digitálním produktovém pasu, protože systémy byly nastaveny nezávisle na sobě, ale podkladové zdrojové údaje (spotřeba energie, procesní údaje producenta) jsou často znovu použitelné. Co přesně CBAM vyžaduje a pro koho, je uvedeno na stránce o CBAM a hliníku.

Rozdíl mezi souborem a pasu

Pro podnik, který stejně nechá provést výpočet CO₂ — pro zákazníka, pro zprávu o udržitelnosti, pro CBAM — je relevantní rozdíl mezi tím, co zůstane interně a co se brzy objeví veřejně v pasu. Pas ukazuje stanovený údaj podle stanoveného postupu; podkladový výpočetní model, předpoklady a zdrojová data zůstávají mimo něj. Právě tento rozdíl mezi technickou dokumentací a digitálním produktovým pasu je přesně tím, na čem se uvází mnoho podniků, a je objasněn na stránce o rozdílu mezi technickou dokumentací a pasu.

Kde se věci v praxi pokazují

Dodavatel dodává jeden údaj o CO₂ na tunu za celou roční produkci, zatímco ta produkce se částečně skládá z primárního a částečně z recyklovaného hliníku. Průměrný údaj pak není sledovatelný na určitou partii a v případě žádosti o odůvodnění není k dispozici žádné rozpětí.

Další scénář: podnik používá pro digitální produktový pas stejnou hodnotu CO₂, kterou uvedl i pro CBAM, aniž by ověřil, zda se shodují rozsah a pravidla výpočtu. CBAM počítá s vlastní metodikou pro vložené emise při dovozu; ta není bez dalšího zaměnitelná s metodou, která bude později stanovena pro pas.

Třetí situace: dovozce hliníkových polotovarů přebírá hodnotu CO₂ od zahraniční výroby bez zdrojových dokumentů a nemůže při žádosti o důkaz předložit nic, co by přesahovalo e-mail nebo řádek na nabídce.

Čtvrtá situace: podnik si sám vypočítá hodnotu CO₂ vlastním výpočetním modelem v předpokladu, že ji bude později možné automaticky převést do digitálního produktového pasu. Jakmile je zveřejněna oficiální metoda podle článku 39 ESPR, ukazuje se, že vlastní přístup se v částech liší, a hodnotu je třeba znovu vypracovat — čemu by se bylo možné vyhnout, kdyby se bronzové údaje od začátku uchovávaly strukturovaně.

Páté: podnik si myslí, že hodnota CO₂ je důvěrným obchodním tajemstvím a nechce ji sdílet se stranou, která pas složuje, zatímco není jasné, která část těchto informací bude později veřejná a která může zůstat chráněná. Toto zvážení patří k otázce, zda obchodně citlivé údaje o hliníku mají být zveřejněny, a liší se od otázky, kdo smí údaje vidět, na niž se odpovídá na stránce o tom, kdo má přístup k jednotlivým údajům z digitálního produktového pasu.

Co si nyní můžete zaznamenat

• Na jednu stranu nebo výrobní dávku: hodnota CO₂ na tunu s uvedením použité výpočetní metody nebo -nástroje a jeho verze.
• Původ hodnoty: továrna, výrobní linka a zda jde o primární nebo recyklovaný hliník, nebo směšovací poměr.
• Bronzové údaje, na nichž je hodnota založena: spotřeba energie, energetický mix, procesní údaje výrobce — vedené odděleně od samotné konečné hodnoty.
• Pro dováženého hliníku: CBAM hlášení a podkladové údaje od zahraniční výroby nebo instalace.
• Poznámka u každé hodnoty, zda je určena pro CBAM, pro požadavek zákazníka, nebo pro budoucí použití v digitálním produktovém pasu, aby se rozsah a metoda nezaměňovaly.
• Odkaz na slitinu a označení EN-AW příslušné dávky, protože hodnoty CO₂ se mohou lišit podle slitiny; viz jak se slitina a označení EN-AW zaznamenávají.