Mohu prodat neprodaný sklad hliníku?

Co konkrétně musíte dělat

Co se od vás očekává

ESPR obsahuje samostatnou část o ničení neprodaných spotřebitelských zboží: články 23 až 26 Nařízení (EU) 2024/1781. Tato část není primárně určena pro hliníkové polotovary, ale pro spotřebitelské zboží v širším smyslu. Pro společnosti pracující s hliníkem je to nicméně relevantní, protože systematika — hlášení a v určitých případech zákaz — se vyplňuje prostřednictvím delegovaných aktů produktu po produktu. Přesně to, co by spadalo pod hliník, zatím není jasné.

Povinnost hlášení o zničeném neprodaném zboží

Článek 24 ESPR ukládá povinnost určitým účastníkům trhu hlásit množství neprodaného spotřebitelského zboží, které ničí, a důvody, proč tak činí. Pro podnik s 10 až 100 zaměstnanci to v praxi znamená, že ničení zásob již nemůže být vnitřním, nedokumentovaným rozhodnutím poté, co se tato povinnost vztahuje na produktovou skupinu: musí být pak udržován číselný přehled rozčleněný podle důvodu (nadprodukcí, vrácenými zbožím, odchylkami v kvalitě, koncem životního cyklu a podobně).

Možný zákaz ničení pro konkrétní produktové skupiny

Článek 24 také otevírá cestu k zákazu ničení neprodaného spotřebitelského zboží, který se má vypracovat pro každou produktovou skupinu prostřednictvím delegovaného aktu. Takový zákaz tedy neplatí automaticky pro všechny produkty spadající pod ESPR — musí být stanoven zvlášť. Pro hliníkové polotovary nebyl v současné době zveřejněn žádný delegovaný akt, který by to upravil. Co by takový zákaz konkrétně znamenal pro tento sektor a zda vůbec přijde, nelze nyní říci.

Výjimky a role malých a středních podniků

Články 23 a 25 poskytují prostor pro výjimky, zejména s ohledem na velikost podniku a na situace, kdy je ničení rozumně jedinou možností (například při bezpečnostních rizicích). Jak přesně se tyto výjimky vyplní — jaká velikost podniku, jaké případy — se na úrovni EU stále upřesňuje. Pro střední podnik je nyní hlavně důležité vědět, že existuje rozdíl mezi obecnou povinností hlášení a možným zákazem, a že oba se stanovují zvlášť pro každou produktovou skupinu.

Vztah k digitálnímu produktovému pasu

Existuje nepřímá souvislost mezi touto částí ESPR a produktovým paspem. Pas registruje údaje o produktu od okamžiku, kdy vstoupí na trh; pokud se produkt nikdy neprodá a přesto se zničí, zůstává otázka, co se stane s odpovídajícími údaji v pasu. To zatím není vypracováno. Kdo se ptá, co přesně obsahuje digitální produktový pas pro hliníknachází zde základ; pravidla o ničení představují doplňující samostatné právní předpisy v rámci stejného nařízení.

Kde se věci v praxi pokazují

Několik situací, do kterých mohou společnosti nechtěně narazit, nebo v nichž předčasně vyvozují závěry:

• Zásoba je zničena bez zaznamenání důvodu. Jakmile se povinnost hlášení pro produktovou skupinu stane účinnou, je pozdější rekonstrukce, proč a kolik bylo zničeno, obtížnější než vedení záznamů v okamžiku, kdy k tomu dochází.
• Předpoklad, že zákaz již platí, přestože není žádný delegovaný akt. Některé společnosti anticipují na zprávy z jiných sektorů (jako je textil, kde je toto téma diskutováno již déle) a mylně se domnívají, že totéž již platí pro hliník.
• Záměna mezi "neprodaným" a "zamítnutým z důvodů kvality". Materiál zamítnutý z důvodu technické vady spadá do jiné kategorie než přebytečné prodejné zásoby — rozlišení je relevantní pro to, jak by mohla fungovat případná budoucí povinnost.
• Nerozlišování mezi vlastní zásobou a zásobou zákazníka. U vztahů subdodavatelů není vždy jasné, kdo by v budoucím právním režimu odpovídal za hlášení: výrobce, dovozce nebo strana, která nakonec zničí zásoby.
• Rozhodnutí o zničení se přijímají decentralizovaně (v provozu nebo skladě) bez centrálního přehledu. To ztěžuje sestavení hlášení na krátkou dobu, pokud se o to požádá.

Co si nyní můžete zaznamenat

Aniž by již existovala konkrétní povinnost pro hliník, je možné nyní již vytvořit základ, který lze později použít:

• Interní přehled zničených neprodaných zásob s datem, množstvím a důvodem — a to i v případě, že to ještě není povinné.
• Pevný postup pro rozlišení mezi zničením z důvodu nadměrné produkce, vrácení zboží a odchylek v kvalitě.
• Domluvy s subdodavateli a odběrateli o tom, kdo vede které údaje o zásobách, zejména u hliníku, který procházejících více články v řetězci.
• Poznámka u kterých skupin produktů (profily, odlitky, obalový hliník) by byla případná budoucí delegovaná akta nejčastěji relevantní, aby sledování nové právní úpravy mohlo být cíleněji zaměřeno.

To se váže na širší otázku co lze dělat již nyní, pokud pravidla ještě nejsou konečná: nečekat, až se povinnost oficiálně zavedením, ale administrativní základ si již nyní uvést do pořádku. Pro společnosti, které se konkrétně ptají, jak se to týká materiálu, který již leží v skladě v okamžiku, kdy vstupují v platnost nová pravidla, existuje samostatný přehled o co dělat se zásobami hliníku, které tam leží, když pravidla vstupují v platnost. A protože tato část ESPR se konkrétně stává skutečností teprve prostřednictvím dodatečné právní úpravy pro jednotlivé skupiny produktů, je užitečné vědět co přesně je delegovaná akta a proč určuje, co se od firmy očekává — teprve po jejím zveřejnění bude jasné, zda a jak hliník podléhá zákazu zničení nebo oznamovací povinnosti.