musí být k jednotlivým hliníkovým náhradním dílům připojen produktový pas

Co konkrétně musíte dělat

Co se od vás očekává

ESPR (Nařízení (EU) 2024/1781) stanoví v článku 1, že nařízení vytváří rámec pro požadavky na výrobky s cílem, aby byly udržitelnější a aby byly k dispozici informace o jejich dopadech na životní prostředí — včetně digitálního produktového pasu. Přitom článek 1 negeneralizuje mezi kompletním výrobkem a jednotlivou součástí sloužící jako náhrada. To, zda je produktový pas konkrétně povinný pro náhradní součást, závisí na delegovaném aktu, který se vytvoří pro příslušnou skupinu výrobků: tento akt určuje, které výrobky ve skupině podléhají povinnosti. Pro hliníkové polotovary takový akt ještě neexistuje, takže zatím není stanoveno, zda a jak budou v něm zahrnuty náhradní součásti.

Určit, zda součást spadá do skupiny produktů

Náhradní díl z aluminia — mysleme na volný profil, odlitek nebo plechovku dodávanou jako náhrada — musí být nejprve rozpoznán jako spadající do skupiny produktů regulované ESPR. Článek 2 ESPR uvádí definice, které hrají roli, jako je to, co se rozumí "produktem". Pro podnik o 10 až 100 zaměstnancích to znamená, že je užitečné ověřit, zda vlastní výroba ve skutečnosti spadá do rozsahu platnosti nařízení, což je podrobněji zpracováno na stránce týkající se které výrobky aluminiového sektoru spadají pod ESPR. Náhradní díl zpravidla sdílí osud hlavního produktu, pro který je určen: pokud původní profil nebo odlitek spadá pod prováděcí rozhodnutí, je logické, že náhradní díl bude hodnocen ve stejné kategorii.

Rozlišení mezi polotovarem a hotovým dílem

Mnoho náhradních dílů z aluminia opouští továrnu jako polotovary: profil naříznutý na míru, odlitek bez další úpravy. Otázka, zda by tam měl být již pas, souvisí s otázkou, kdy polotovar spadá pod povinnost a kdy až konečný výrobek. Toto rozlišení je vysvětleno na stránce týkající se zda musí být productový pas k dispozici, pokud je hliník ještě polovýrobkem. Pro podnik, který dodává náhradní díly jako polotovary montážnímu podniku, může být praktický rozdíl v tom, kdo v řetězci bude odpovědný za vytvoření a dodání pasu.

Dokumentovat původ hliníku

Náhradní díly jsou často vyrobeny z jiné slitiny nebo tavby než původní díl a někdy z recyklovaného materiálu. Článek 2 ESPR obsahuje definice, které jsou relevantní pro otázku, jak se zaznamenávají původ a složení. Rozlišení mezi primárním a sekundárním aluminium je zde důležité, protože může mít důsledky pro data, která se později objeví v pasu, jak je podrobněji popsáno na stránce o zda na tom záleží, je-li hliník primární nebo sekundární. Pro střední podnik, který vyrábí náhradní díly z měnícího se materiálu ze skrápů nebo ingotů, to znamená, že pečlivá registrace původu pro každou výrobní sérii může být na čase relevantní, i když přesný požadavek ještě není stanoven.

Sledovat delegovaný právní akt pro vlastní skupinu produktů

Protože článek 1 ESPR stanovuje rámec, ale konkrétní povinnost pro každou skupinu produktů se rozpracovává v delegované aktu, sledování tohoto aktu je způsob, jak se dozvědět, kdy a jak jsou náhradní díly přesně dotčeny. Co delegovaný akt obsahuje a proč je rozhodující, je vysvětleno na stránce o tomu, co je delegovaný akt a proč určuje, co se musí stát. Pro podnik omezené velikosti je to především otázka pravidelné kontroly, zda jsou nějaké novinky, místo toho, aby hned nyní nastavil úplný systém paspavání pro povinnost, která ještě není stanovena.

Kde se věci v praxi pokazují

Prvním případem je situace, kdy je náhradní díl považován za "jen kus hliníku" a proto zůstane mimo pozornost, zatímco původní produkt, pro který je určen, spadá do regulované skupiny produktů. Díl se pak může podílet na stejné povinnosti, i když se zdá být administrativně oddělený.

Druhým případem je situace, kdy společnost dodává náhradní díly více zákazníkům, kteří díl zpracovávají v různých konečných produktech. Bez jasné dohody není zřejmé, kdo je zodpovědný za sestavení pasu: dodavatel polotovaru nebo strana, která díl vmonitoruje.

Třetím případem je absence registrace původu. Náhradní díly se často vyrábějí v menších sériích, někdy ze zbytků nebo smíšeného materiálu, takže není možné později rekonstruovat, která slitina nebo jaký podíl recyklovaného hliníku byl použit.

Čtvrtým případem je situace, kdy si společnost myslí, že náhradní díly jsou automaticky vyloučeny, protože "nejsou hlavním produktem", a proto se nepřizpůsobí, jakmile je pro svou skupinu produktů zveřejněn delegovaný akt.

Pátým případem je nejasnost ohledně rozsahu vlastní povinnosti: menší dodavatelé náhradních dílů si někdy myslí, že velikost škály automaticky dává výjimku, zatímco to závisí na tom, co se v samotné právní úpravě stanovuje o malých podnicích, jak je popsáno na stránce o zda se productový pas týká také malých podniků.

Co si nyní můžete zaznamenat

• Přehled toho, které náhradní díly se vyrábějí a pro který hlavní produkt nebo která skupinu produktů jsou určeny.
• Údaje o původu na jednu výrobní dávku: slitina, podíl primárního nebo sekundárního hliníku a případný dodavatel základního materiálu.
• Dohody s odběrateli o tom, kdo je zodpovědný za sestavení a dodání produktového pasu, když je náhradní díl dodáván jako polotovar.
• Ustálený postup pro sledování nových delegovaných aktů, které jsou relevantní pro vlastní skupinu produktů, aby změna nezůstala nepovšimnuta.
• Interní dokumentace o rozdílu mezi polotovarem a hotovým dílem v rámci vlastního výrobního procesu jako základ pro určení okamžiku, kdy musí být pas skutečně vytvořen.